Tři roky studia na bakaláře, dva roky na magistra nebo inženýra. Studium uteklo jako voda a k cíli v podobě titulu zbývají poslední dva kroky – státní závěrečná zkouška a jí předcházející odevzdaná bakalářská nebo diplomová práce. Inženýři a magistři už pravděpodobně svoje triky a tipy mají, ale pro ty, pro které je zkušenost s prací takového rozsahu nová, přinášíme několik doporučení na to, co si pohlídat, jak postupovat a na co si dát pozor, aby vás na cestě k titulu potkalo co nejméně příkoří.

Zcela jistě se najdou tací, kteří vám řeknou, že bakalářskou či diplomovou práci lze napsat za měsíc nebo pár týdnů. A zcela jistě to někteří i úspěšně zvládli. Proti tomu žádná. Ono to asi jde, ale stojí to určitě hodně probdělých nocí, litrů kávy a nervů.

Pokud tomu chcete předejít, není od věci být připraven. Všechny zkoušky jste splnili, práci jste si zapsali a na státnice se přihlásili. Ale co teď? 

Kdo je připraven, není překvapen

Stěžejním krokem je volba tématu práce. Psaní o tom, co vás zajímá a baví, o něčem, o čem se sami chcete dozvědět víc, dělá celý proces mnohem jednodušší. Téma, které si vyberete, je třeba konzultovat s vedoucím práce. Ostatně i volba toho, kdo vás psaním provede jako mentor, je nesmírně důležitá a má na celý průběh velký vliv.  

Dobře, víme, o čem píšete a s kým. V této fázi byste si měli pohlídat i termíny a formality. Jaký je termín odevzdání práce? Je třeba odevzdat ji jen fyzicky nebo i elektronicky? Kolik výtisků moje škola požaduje a kdy budu svou práci obhajovat? Školy lpí i na tom, jak vypadá práce formálně, jaký citační styl použít a jaký rozsah by práce měla mít. 

Teoreticky jste připraveni. Název práce napsán, poděkování taktéž. Zde může být inspirace čerpána v tisíci dalších pracích. Ale jen zde. Tedy.. ne tak úplně.

Cituji, cituješ, citujeme

V ideálním případě student čte od rána do večera po celou dobu svého studia, doplňujíc tuto aktivitu výpisem všech relevantních poznámek a informací. Reálně se k odborné literatuře dostává kolem 6 měsíců před datem odevzdání, někdo i později. 

V dnešní kouzelné době takových vymožeností, jako je internet, máme oproti předchozím generacím obrovskou výhodu. Spousta zdrojů je nyní dostupných online. Nicméně, pozor! Ne vše, co je na internetu, je pravda. Wikipedie možná fungovala na učitele na střední, ale do závěrečné práce má vstup zakázán. Dokonce nejvíc ze všech. 

Zdroj: google.com

Vhodné zdroje najdete na odborných databázích (z veřejně přístupných jde například o Google Scholar, případně na databázích uveřejněných v sylabech a systémech jednotlivých škol, kam se dostanete přes registraci), ale hlavně v knihách. Pokrok nezastavíš, ale kniha je kniha. Určitě se proto vyplatí investovat čas a vyrazit do knihovny. Nezapomínejte však, že ať už čerpáte z internetu nebo z knih, vždy musíte citovat. Citace, o nichž si více řekneme v dalších článcích, jsou stěžejní. Napíšete-li něco, co není z vaší hlavy, a neuvedete zdroj, jde o plagiátorství a můžete se v krajních případech s psaním i titulem na chvíli rozloučit. A ne, nemyslete si, že to škola nepozná. Pozná. Taky mají počítače. A internety. A tak.

Jak a proč citovat?

Opěrná berlička

Máte knihy, databáze, články, rešerše, spoustu nápadů, které chcete realizovat a hodit na papír. Ideálně hned.  Takové množství dat a informací ale hlava nemůže držet dlouho. Vážně, nejde to. Je to vědecky dokázané. Aby člověk o všechny tyto ideje nepřišel, aby věděl, čeho se držet, doporučuji vytvořit si osnovu a kostru práce, o níž se můžete opírat. Je možné, že spoustu z toho nakonec nevyužijete, ale je dobré tu možnost mít a nesnažit se lovit v paměti, která už toho má na zpracování i tak víc než dost. 

Ke každé kapitole či podkapitole si v průběhu psaní můžete zapisovat poznámky, které byste, být tím ideálním příkladem studenta, mohli mít už dávno, a které budete moci rozvíjet pokaždé, když v literatuře a zdrojích narazíte na něco, co by vaši práci obohatilo. 

Co bylo dřív? Vejce nebo slepice?

Byl dřív úvod nebo závěr? Abstrakt nebo celá práce? Posloupnost vyplňovaných kapitol a podkapitol je už na každém. Někdo vyplní úvod a abstrakt první a později, na základě práce a toho, jak se v ní zkoumané proměnné vyvinou, je upravuje. Někdo tento krok považuje za ztrátu času a výše uvedené kapitoly píše právě až podle finálního výsledku práce. 

Kdo se moc ptá, moc se dozví

Říká se. A určitě má toto rčení něco do sebe. Nicméně ne v našem případě. Žádný učený z nebe nespadl a speciálně ti, kdo píší podobnou práci prvně, budou tápat. Od toho je tu, jak jsme již zmiňovali, vedoucí práce. A pokud je co k čemu, pokud jste si vybrali dobře, měl by být připraven vám pomoci. Proto se ptejte, diskutujte, konzultujte, piště si poznámky. Tenhle člověk je totiž ve valné většině zodpovědný za to, zda práce projde nebo ne. Může se totiž stát, budete-li ho ignorovat a práci pojedete na svoje triko, že týden před odevzdáním vedoucí řekne, že je váš výtvor úplně mimo. No a týden už je vážně málo. To ani energiťák nespasí. 

Cílová rovinka

Téma vybrané. Vedoucí kontaktován. Několikrát. Najitá a načtená literatura, vytvořen obsah a kostra práce, do níž je v průběhu času a s přibývajícími vědomostmi doplňován perfektně naformátovaný a dle norem citovaný text. Práce svázaná, připravená k odevzdání a do termínu obhajoby ještě časová rezerva. Gratulujeme. Práce je napsaná, jistým krokem směřujete k titulu. 😊


Jak bude reklama vypadat?
-
Chceš zde reklamu napořád jen za 77 Kč?
Zobrazit formulář pro nákup

Podělte se o článek s ostatními