CITUJEME.

Jak bylo zmíněno v předchozím příspěvku, při psaní závěrečných bakalářských nebo diplomových prací, ale i při semestrálních a jiných, je třeba nezapomínat na to, že žádný učený z nebe nespadl a většina toho, co v textu použijeme, nejde z naší hlavy. A právě to je potřeba důsledně zdůraznit všem budoucím čtenářům vaší práce. Výjimkou jsou všeobecně známé věci, jako např. že voda se vaří při 100 °C, že den má 24 hodin, rok 365 dní, voda je mokrá, a tak. Zkrátka věci, které jsou obecně známou pravdou.

Proč citovat?

Proč citovat? No, primárně proto, že bez citace porušujete intelektuální vlastnictví a autorská práva těch, kdo danou věc doopravdy vyslovili, vypátrali a napsali. Určitě na svou myšlenku nebo objev byli pyšní, stejně jako byste byli vy a stejně jako oni, ani nikdo z nás by nechtěl, aby se jiní chlubili cizím peřím a prezentovali ho jako své vlastní. Prostě ne. 

Dalším důvodem je ověřitelnost pravdivosti údajů. Nikdo neví všechno, proto si nikdo, ani váš vedoucí, nehledě na to, jak vysoké má postavení a kolik škol vystudoval, nemůže být jistý, že to, co právě čte, je pravda a že by tomu tedy měl věřit. A jak by si relevantnost interpretovaných informací ověřil, když by nevěděl kde? Hm? Takže citovat, citovat, citovat!

Jak citovat?

Už tedy víme, že pokud chceme jednat fér, měli bychom citovat. Jenže jak?

Za prvé, vždycky pamatujte na to, že ve většině případů mají školy své vlastní doporučené styly a normy (o tom více v dalším článku), kterých by bylo celkem dobré se držet. Ono kreativita super, ale ne vždy je oceněna podle našich představ. 

V čem však školy bývají benevolentnější je volba, zda budete uvádět citace v textu nebo pod čarou. Tady už jde spíše o osobní preference každého autora. 

Citace pod čarou

Citace pod čarou představují rozhodně (alespoň dle mého) více formálně vypadající verzi. Jakože to fakt umíte, hodně toho čtete, pravidelně publikujete a tak. 

 Nicméně, citace pod čarou představují taky o trochu více práce, protože vždy, když je využijeme, musíme uvádět celou citaci včetně autora, názvu zdroje, nakladatelství, číslo stránky apod., a to podle standardů školou preferovaných norem. Na citaci odkazujeme indexem za citovanou informací (ve Wordu na záložce Reference → Vložit poznámku pod čarou), viz níže:

Citace v textu

Citace v textu představují snadnější způsob citování. Namísto indexu uvádíme v textu závorku s informací o autorovi. Zmíníme-li autora přímo, do závorky stačí uvést pouze rok vydání zdroje, z nějž čerpáme, a stránku, na níž je možné danou informaci dohledat. V případě, že autora přímo v textu nezmiňujeme, uvádíme i jeho jméno v rámci textové citace (viz obrázek). 

V obou případech, ať už citujeme pod čarou či v textu, uvádíme na konci práce seznam použité literatury obsahující plnohodnotnou citaci užitých zdrojů (zde už bez čísel stránek).

Citace, parafráze.. kde je rozdíl?

James Frank Dobie, americký folklorista, spisovatel a autor novinových článků, řekl, že „průměrná disertační práce není nic jiného než přemisťování kostí z jednoho hrobu do druhého.“ Trochu morbidní citát, přiznávám, ale je pravdivý a představuje perfektní příklad pro vysvětlení rozdílu mezi citací a parafrází. Budeme-li přemisťovat kosti z hrobu A na hrob B a položíme je naprosto a přesně stejně, jde o citaci. Jinými slovy, pokud do své práce přeneseme slova jednoho autora doslovně, jde o přímou citaci. Tu je třeba oddělit od zbylého textu uvozovkami (viz začátek odstavce), pokud jde o kratší úryvek, případně oddělit celý odstavec, který si zasluhuje i vlastní odsazení, případně kurzívu. 

Pokud bychom kosti překládali na hrob B podle libosti, ale stále tak, aby pořád připomínali to, jak byly uložené v hrobě A, jde o parafrázi, neboli nepřímou citaci. Parafrázujeme tehdy, popíšeme-li myšlenku někoho jiného svými slovy, aniž by došlo ke ztrátě významu a srozumitelnosti původní informace. V takovém případě uvozovky nevyužíváme, ale odkaz na autora (ať už v textu nebo pod čarou) musí být i zde, stejně jako u citace přímé, viditelný. Pro představu uvádím příklad, protože teorie je jedna věc, ale praxe je praxe: 

Podle Jamese Franka Dobieho představuje současná závěrečná práce prakticky pouze přesouvání kostí z jednoho hrobu na druhý.

Ok, super. Káže vodu a pije víno, co? Kde je tady odkaz na autorovo dílo? No. Není. 

Jakto? On to totiž nikam nenapsal, prostě to řekl. U hlášek, citátů, proslovů a podobného stačí uvést autorovo jméno, ideálně ještě s malým vysvětlením, o koho jde (… americký folklorista, spisovatel a autor novinových článků, …), případně citovat stránku, z níž citát čerpáme. Ano, i weby se citují. I časopisy, rozhovory a emailová komunikace. Bohužel. Nicméně s takovým extrémem, jako je citace emailu se pravděpodobně nesetkáte. On to totiž není úplně relevantní zdroj, pokud vám nepíše třeba Isac Newton. 

Takže poučení z článku? Co není z mé hlavy nebo všeobecně známé, to cituji. Cituji buďto formou přímé nebo nepřímé citace (parafráze) a vždy odkazuji na zdroje – buď textovou citací, nebo citací pod čarou.


Jak bude reklama vypadat?
-
Chceš zde reklamu napořád jen za 77 Kč?
Zobrazit formulář pro nákup

Podělte se o článek s ostatními